Prague 2017
hle, pozdní růže, hrozny dozrají
mi z přátelství a lásky přesladké.
Je právě čas. A v chvíli překrátké
já vezmu je, neb samy tíhou svou
do trávy zrosené mi u nohou
voníce rozloučením, spadají . . .
Behold, the rose, the grape, late-mellowed. All
To me in love and friendship passing fair.
Their hour, in sooth. I shall not tarry, ere
I cull them in, else, bending to my feet
'Neath their own weight, in grasses dewy-sweet,
Fragrant in their departing, they will fall. . .
- Antonín Sova
